Tak tady máme první reportáž z pera našeho návštěvníka......

V Brně nachází se jedno zvláštní stavení. Modrá vrata soukromého wellness centra jsem minul a hledal dál ulicí. Až o hodinu později jsem se k nim znovu vrátil a zazvonil na zvonek. Čekal jsem ledacos, ale nenápadný oranžový rodinný domek opravdu ne.

Otevřel mi pán lehce silnější postavy v saku s velkýma fialovorůžovýma party brejlema. Na kravatě banda roztomile souložícich prasátek. Černé vousy i vlasy, hádal bych něco ke 40 letem. Po pár větách mě mile uvítal a pustil dovnitř. Modré vrata se zabouchla a železná závora zapadla na své místo. Byl jsem zaveden do vstupní chodbičky, jež též fungovala coby šatna. Místem se tu neplýtvalo, později mi bylo jasné proč. V botech se tu nechodí a ponožky by vypadaly podivně, stejně tak řetězogatě, ve kterých jsem přišel. Optal jsem se tedy ihned svého průvodce na nejbližší toaletu a zmizel za jejími dveřmi. Ani tady se místem neplýtvalo, proč taky...

Oděn nově v barvogaťkách vyvolávajících spoustu vzpomínek a tričku hlásajícím "JUST DO IT!" jsem opustil toaletu a batůžek obsahující moji venkovní identitu jsem schoval zpět do šatny. Po šedočerném koberci, jež vedl celou chodbičkou, jsem byl kolem sprch, které byly hned vedle záchodu mnou využitého, a vířivky zaveden až do prostoru baru, za kterým již vládli Danuška se Svatíkem. Danuška byla paní s rozverně zábavnou povahou a skoro blond vlasy, měla milý úsměv. Svaťa už nosil na hlavě stříbro moudrosti ale na jeho živosti mu to nijak neubíralo, dost mě tím překvapil, energický, milý a kamarádský mi stručně připoměl, dnes již podruhé, pravidla akce (řekl mi je i předtím po telefonu) a následně mi nabídl připravené jídlo. Poděkoval jsem a prozatím jídlo zanechal jeho osudu.

Očima jsem přelétl nápojový lístek a zdejší přítomné. V oku mi uvízl Kapitán Morgan a takřka všichni přítomní. Nebudu je popisovat jednoho po druhém, to by bylo na dlouho a nebylo by to vůči nim fér. Objednal jsem Kapitána a zaběhl si na záchod, protože náčiní pookřálo a žádalo si svou daň za PETku matonky za jízdu autem do Brna (jel jsem z hor). Když jsem doběhl zpátky měl jsem již sklenku na baru, ale Svaťa na mě už do chodbičky volal, že jestli si chci místo projít i s výkladem ať jdu za Danuškou, že zrovna bude jeden podávat nově příchozím, že mi Morgana zatím pohlídá. Byla to hezká nabídka, ale nechat čekat Kapitána? To se přece nedělá. Doběhl jsem na bar, sklenku exnul a vyrazil na schody za Danuškou. Černý kostýmek jí slušel, nenechte se mýlit, ačkoliv zde pracovala rozhodně se nechovala nijak .... řekněme vystředně a ani se tak neoblékala. V těch šatech by se klidně dalo jít do divadla.

Na mezipatře schodů byla elektrická  imitace krbu, hřála však naprosto nefalšovaně. V patře se pak rozbíhala obdélníková chodba do čtyřech dveří, z nichž všechny krom jedněch měly místo dveří drobné korálkové závěsy. Ty naproti schodům vedly do šatny a jediné měly dveře, osamocené po pravé ruce do černého pokoje, jež byl uzpůsoben na lehké SM hrátky, kovová černá postel se sametově černým povlakem v příšeří lákavě kontrastovala se čtveřicí želízek, chycených k jednotlivým nohám postele. Danuška nám krom tohoto prozradila i záměr o dřevěném kříži, který však známí doposud nedodali. Politování hodné, ale co naděláme.
Na opačném konci chodby byly další dvoje dveře, hned vlevo od schodů. Ty blíže ke schodům vedly do velkého pokoje rozděleného do jednotlivých pokojíků, jež odděleny stěnou s okýnkem cca 120 na 60 centimetrů, každý též měly onen korálkový závěs. Okénka jsou ve stěnách právě kvůli swingers párty, kde je to o tom vidět a být viděn -  jak nám bylo osvětleno. Krom toho druhý pokojík zprava, takzvaný červený, byl určen výhradně k lesbickým hrátkám a mužům tam byl tedy vstup zakázán, později jsem byl moc rád, že jsem to věděl, předešlo to mnoha faux-pas. Poslední z místností obsahovala "Stupně vítězů" a jak přesně vypadala vám též nepovím, neboť chci nechat prostor zvědavosti i jejím otázkám. Poté nám už byla ukázána pouze vířivka a sprchy, jež jsem viděl díky potřebě toalety již dříve. Ve vířivce je zakázáno souložit a to již bylo vše.

Když jsem se vrátil zpět na své místo dozvěděl jsem se o právě mi přiřknutém přízvisku Roman Rychlík. Proč ne, objednal jsem si druhého kapitána a nealko a už jsem se cítil mnohem lépe. Zaposlouchal jsem se do hovorů okolí, chvíli se ještě bavil se Svaťou, který byl přátelský jako by mě vlastně už nějakou dobu znal, čímž mi to tu dost ulehčil - musím přiznat. Postavu měl sportovní a i z něj zářila energie a aktivita. V kostce řečeno to byl takovej ten fajn chlap, na kterém je radost znát. Pravidla ze stránek si každý jistě najdete a tak je nechme nezmíněnými, podlehl jsem a vyrazil si nabrat talířek chlebíčků. Jak ty vám byly dobré! Počet žen a mužů zde byl až krutě vyrovnaný a věkové zastoupení spíše starší než já, až na pár vyjímek. Ale duchem jsme si tu byli všichni rovni, všichni naladěni na vlnách sexuálního myšlení a momentální ležérnosti, jen mnou ještě stále cloumala ta zvláštní nervozita, konec konců jsem se drasticky opozdil a tak mi do 9 hodiny zbývala z původních  tří už jen jedna hodina.

Nemluvilo se o sexu, ale spíš o běžných tématech jako z hospůdky navečer u smíšeného osazenstva. Atmosféra byla příjemně uvolněná a krom jedné slečny, jež měla síťovaný top přes dost možná nejkrásnější ňadra, jež jsem prozatím viděl, tu nikdo nebyl oděný nijak vyzývavě. Dalo mi práci se k těm ňadrům neustále nevracet... Po chvíli jsem se dostal pod kontrolu a zapojil se do hovoru. Věděli jste, že na celém Slovensku nemají swingers klub? Nebo, že swingers se u nás musí podřizovat docela přísným normám? Než jsem se nadál seděl jsem u stolu s oproti mě o něco starší paní z Ostravy, hovor příjemně plynul a pohoda by se dala krájet. Místa v bufetu už takřka nebylo, Svaťovi to dělalo starosti, protože jsme krapet přestřelili kapacitu, ale nám to nijak nevadilo.

Čas o něco poskočil, třetí Morgen se vydal na cestu tobogánem Humanoid a na malém pódiu asi půl metru za mnou se začalo něco dít. Otočil jsem se tedy a mladá dívčina, se kterou jsem před deseti minutami mluvil, mi ve spolupráci s tyčí na pár minut ulevila od myšlenek a zbytku světa. Byla pružná jako luk a teplo vnitřního ohně života z ní sálalo, že se mi až řasy začaly kroutit žárem. Přivedla si k tyči po pár minutách i svého svalnatého partnera, který musím říct, byl přesně tím typem svalovce, na který letí ženy, které letí na svalovce. Strávili tam spolu dlouhých několik minut a já jen tiše záviděl, jak moc si oba dokážou užít dráždění toho druhého. Pevný stisk i jemné hlazení se v kombinaci s ležerními pohledy dráždivého vzrušení stávaly nesnesitelnými, ale nebylo komu tu náhlou potřebu sounáležitosti dát najevo. Zůstal jsem tedy sedět a znovu se rozhlédl po místnosti, už se málem sedělo i na zemi. Svaťa se ke mě znovu nachomítl a sdělil mi, že za chvíli už mě asi bude nucen vyprovodit, protože už mu opravdu dochází místo. Konec konců už bylo nemálo po deváté večer a tedy co minuta to dar od vedení. Znovu jsem mu poděkoval za jeho laskavost a Ostravačka mě povzbuzovala k další balící akci, ke které jsem neměl důvod, neboť jsem si již jednotlivé dvojice spároval dle náklonosti a pamatoval si je. Znovu jsem ji tedy ubezpečil, že ona slečna tu není sama a dojídal chlebíček, myšlenky se mi stočili znovu na sever od Brna, nadal jsem si do vola a strhl je zpátky.

Paní mezitím vstala a šla se zeptat své kamarádky, jestli by mě nepřibrala k sobě, té v tom super fialovém topíku, co jsem o ní už psal. Vrátila se a řekla mi co už jsem dávno věděl, tak jsem upil bonaquy a pak přišla Danuška a zachránila večer.

Bůh žehnej speciálním akcím, dnes večer zde bylo pravidlo 2 + 1 a tedy každý pár k sobě mohl vzít ještě jednoho dalšího, pokud chtěli. Byl jsem tedy adoptován Ostravačkou a mazal jsem na privát, protože mi došly chechtáčky. Cesta byla příšerná ale o to sladší byl návrat. Adoptovatelka z Ostravy je opravdovou ženou činu a z informací, co ze mě už vytáhla, vytěžila maximum a když jsem se vrátil, byl mi představen mladý pár až neuvěřitelně blízký mé věkové skupině. Kluk byl nakrátko ostříhaný a vysoký jako já, měl takovou tu hubenou postavu vojáka záložáka. Pevnej zadek, milej úsměv a myslím, že snad i modré oči. Dívku měl skoro drobnou s dlouhými rovnými vlasy barvy havranů. Hubená postava s menším poprsím, což tu ale bylo každému jedno...je to tu jako bývávalo kdysi kdesi, klady se chválí a zápory jsou roztomilé... a to myslím upřímně. I ta paní co měla určitě váhu trojmístné hodnoty byla sexy víc, než většina holek, co potkáte venku. Ten přístup k sexu a vnitřní krása jsou tu prostě neuvěřitelné. Už ani nevím co na sobě měla, ale byla sympatická a, což mě udivilo asi nejvíc, nebránila se novým věcem i tak uhozeným jako byly ty jejího přítele. A ten mi v tomto ohledu mírně připomínal mě. Pro představu vám prozradím, že byl lehce bi a že rozhovorem moje seznámení s ním neskončilo. Kam až to zašlo? Řekněme, že jsem si dohnal pár restů z let náctých a více se dozvíte možná jindy.

Večer pokročil v salónku vítězů byli 2 páry, černý salónek okupoval onen "znamý" bi s přítelkyní a v posledním pokoji bylo v jen v prvním kupé asi 8 nebo devět lidí. Pět se jich aktivně věnovalo ženě ležící na zádech, jež nechala stanici "Sedmé nebe" daleko za zády, a u zbylých se to, co dělají dalo jen hádat, protože je takřka nebylo vidět.

Nejvíce času jsem v průběhu večera strávil v prostoru baru a případně bazénu, od kterého byl též k baru přístup. Ne snad proto, že bych příliš pil, ale byla zde pěkná atmosféra. Párkrát jsem za večer zaslechl zvonit Danušku zvonkem, což bylo následně vždy doprovázeno slovy "V bazénku se nesmí souložit!" Holt rozpálené touhy táhnou různými směry a koho by takový bazén nelákal - přiznejme si to. Vrátil jsem se pohledem k baru. Mít možnost asi bych se přidal k obsluhující trojici dobráků pořadatelů, jež měli práce až nad hlavu a později už to na nich bylo trochu znát, konec konců se celou dobu prakticky nezastavili a běhat skoro 9 hodin a obsluhovat všechny přítomné, to by zmohlo asi každého. Obzvláště pak když se vám při chůzi plete do kroku vlastní nástroj. Každý by si za ten výkon zasloužil metál, ale budou se muset prozatím spokojit se vstupným.

Klub jsem opustil kolem 3 ráno a pěšky došel domů. Svaťa se se mnou rozloučil a popřál mi společně s Danuškou, Ostravačkou, lehce Bi klukem i jeho dívkou hodně štěstí při hledání holky, co by se mnou na swingers šla. Už se prý těší až onu novou tvář uvidí. Popřál jsem dobrou noc, poděkoval a šel domů, zážitky se mi točila hlava a bylo mi dobře...mnohem líp než po nějaké alkoholové jízdě, kterou jsem byl léčen celý předcházející týden.

Během večera jsem dospěl k dvěma důležitým poznatkům:

1) Na swingers chodit samotný kluk je hloupost, toto omezující pravidlo šetří osamělcům tisíce, buďme za něj rádi.
2) 2 kluci nejsou pro komunitu swingers to samé co 2 holky a červený salónek pro kluky neexistuje...a tedy je k tomu ten černý...a žádné jiné prostory.

U těchhle řádků jsem se pak naučil ještě jedno, můj odhad věku okolních lidí je zhruba stejně přesný, jako bagr na operačním sále a právě proto byly ty původní nahrazeny jen hrubou kategorizací, která už je mnohem přiměřenější.

Kdyby jste chtěli vědět ještě víc a nebo mě zkusit vysvobodit z hledání spřízněné duše na swingers tak napište a nebo, a to bych uvítal radši, mě vytáhněte někam ven a ptejte se.

Všechny zdraví Roman, řečený „Rychlík“